Aktivizace to jsou různorodé však smysluplné individuální aktivity, jejíž cílem je zachovat či zlepšit schopnosti pro zvládání běžných, sebeobslužných, zájmových činností. Udržuje seniory ve formě a podporuje zachování seniorů v domácím prostředí.

V rámcí mé praxe jsem vedla jsem pracovní dílnu, do které klienti mohli chodit pracovat. Také jsem na oddělení pořádala skupiny pro klienty, kteří měli problém s mobilitou na větší vzdálenost popř. imobilní. Pekli jsme podle jejich receptů, připravovali různé pokrmy, pěstovali zeleninu na zahrádce, poslouchali hudbu nebo se klienti podíleli na ručních pracích. Dále jsem jsem s klienty pracovala individuálně. Podílela jsem se na organizací volnočasových aktivit a dekoraci celého domova. Má práce také obnášela doprovázení klientů k lékaři, na výlety a kulturní akce.

Je potřeba, aby o sebe člověk pečoval sám

Kéž by pro aktivizaci bylo více prostoru nejen pro seinory, ale také např. pro pacienty po úrazech, nehodách atd. Bohužel to tak úplně není. Je to velká škoda. Chce-li člověk zůstat dlouho aktivní, je potřeba, aby o svou fyzickou o psychickou stránku pečoval sám. Pokud to už není v jeho silách, tak za pomoci rodinných příslušníků, známých atd. Za své zdraví zodpovídáme my sami, proto je potřeba si pravidelně procvičovat fyzickou i psychickou stránku.

Pokud na sobě člověk nebude pracovat, jeho fyzická i psychický stránka jde velice rychle dolů. Velký zlom přichází například, když člověk odejde do důchodu. Najednou přestane používat pravidelně hlavu nebo fyzickou sílu a začne rychle chátrat. Začne zapomínat, přibírat, všechno mu trvá mnohem déle, začnou se přidávat zdravotní komplikace z nadbytečné váhy, spousty léků a už jsme v začarovaném kruhu, z kterého se velmi obtížně dostává ven.

O mých nezapomenutelných prarodičích

Moje milovaná babička byla obdivuhodný člověk. Bojovala s agresivní rakovinou a i přesto si stanovila jasná pravidla ve stravovaní a chodila o francouzských holích na pravidelné procházky třikrát denně. Neuvěřitelně zhubla a ulevila celému tělu, udržovala si tím pozitivní mysl a podle mého názoru si prodloužila život o několik let.

Můj úžasný děda válečný veterán v 91 letech okopával zahradu, vařil povidla, dělal přednášky pro studenty základní školy, vyráběl rodokmen naší rodiny, dopisoval si německy s kamarádkou z Itálie. Ani moje babočka ani děda už s námi nesdílejí tento pozemský svět. Velice nám všem chybí. Odešly velmi silné rodinné pilíře.

Můj názor je ten, že každý by měl být aktivní přiměřeně zdravotnímu stavu a věku. Řada seniorů ani jejich příbuzných si neuvědomuje, jak důležité je pro jejich zdravotní stav udržet se stále aktivní. Mnohdy senioři neví, jak trávit volný čas. Činnosti co dělali dříve, jim mnohdy jejich současná situace nedovoluje. Rodinní příslušníci tápou, jak aktivizovat seniora. Co teď?

V době, kdy byli mí prarodiče nemocní, jsem díky zkušenostem z mé práce mohla pomoci ostatním členům rodiny se s danou situací vyrovnat a lépe ji zvládnout. Uvědomila jsem si, že rodinní příslušníci často neví, jak se k seniorovi ve složitější situaci chovat a že i několik jednoduchých rad může velmi pomoci.

Ráda bych touto cestou dala k dispozici mé poznatky z praxe pomohla starším lidem a jejich rodinám ke zkvalitnění života.